Tlumočnické služby – Obecné požadavky a doporučení
Tento dokument reaguje na potřebu zajistit obecné požadavky na služby pro poskytování kvalitních tlumočnických služeb. Uvádí požadavky a doporučení pro poskytování mluvené a vizuálně motorické komunikace napříč jazyky a společenskými kontexty a ve všech tlumočnických specializacích. Tento dokument lze používat spolu s jinými normami pro tlumočnické specializace.
Tlumočníci zprostředkovávají komunikaci mezi lidmi mluvícími různými jazyky. Tlumočení se liší od překladu, což je převádění psaného obsahu do jiného psaného jazyka.
Tento dokument specifikuje základní požadavky na poskytování tlumočnických služeb. Dále uvádí doporučení správné praxe.
POZNÁMKA Na tlumočnické specializace / specializované tlumočnické služby se mohou vztahovat i jiné mezinárodní normy (např. ISO 20228 Právní tlumočení).
Tento dokument byl vypracován jako reakce na celosvětovou a rostoucí potřebu uspokojit tlumočnické potřeby osob zbavených svobody, osob podezřelých, obviněných a obžalovaných, žalobců, žalujících stran, stěžovatelů, svědků, obětí, stran v různých právních prostředích během mluvené a znakové komunikace, jakož i potřebám zainteresovaných stran v soudnictví, jako jsou soudci, právníci, státní zástupci (prokurátoři), policisté, soudní administrativní pracovníci, notáři a také soukromé osoby vyžadující tlumočnické služby během komunikačních událostí souvisejících se zákonem.
Právo na právní tlumočnické služby bylo zakotveno v několika mezinárodních dokumentech (viz příloha A). Právní tlumočení musí být dostatečně kvalitní, aby se zajistil rovný přístup ke spravedlnosti pro všechny osoby, jakož i nestranná soudní řízení.
Právní tlumočení se etablovalo jako tlumočnické služby poskytované profesionálními tlumočníky. Existují různé kodexy a standardy (protokoly) pro specifická prostředí (např. pro policii nebo u soudu), ty se však v jednotlivých zemích liší; pro poskytování právních tlumočnických služeb neexistují žádná všeobecně schválená pravidla ani standardy.
Právní tlumočení se liší od právního překladu a zahrnuje předávání sdělení v mluvené nebo znakové podobě v reálném čase.
Standardy pro vzdělávání a správnou praxi v oblasti právního tlumočení se velmi liší a podléhají výrazným vývojovým změnám. V praxi se současné trendy v jednotlivých zemích ubírají směrem k deprofesionalizaci z důvodu nedostatku finančních prostředků, absence specializovaného vzdělávání a nedostatečného povědomí o rizicích při využívání neprofesionálních právních tlumočníků.
Tento dokument stanovuje základní zásady a zvyklosti právních tlumočnických služeb a specifikuje kompetence právních tlumočníků. Popisuje také různá právní prostředí a poskytuje doporučení pro příslušné způsoby tlumočení.
Dokument je určen všem stranám, které se podílejí na usnadňování komunikace mezi uživateli právních služeb pomocí mluveného nebo znakového jazyka.
Překladatelské služby – Posteditace výstupů strojového překladu – Požadavky
K uspokojení potřeb stále náročnějšího oboru překladatelství a lokalizace se v rostoucí míře prosazuje používání systémů strojového překladu. Mnoho poskytovatelů překladatelských služeb a klientů si uvědomilo, že používání těchto systémů je možným východiskem pro řešení překladových projektů, které je třeba dokončit ve velmi omezeném časovém rámci a/nebo se sníženým rozpočtem. Když se použije systém strojového překladu, mohou si klienti nechat přeložit materiál, který by jinak přeložen být nemohl; náklady na překlad mohou být sníženy a uvedení produktů na konkrétní trhy a také tok informací mohou být zrychleny. Na druhé straně jsou poskytovatelé překladatelských služeb schopni
a) zvýšit produktivitu překladu;
b) zkrátit dobu zpracování (zakázky);
c) zůstat konkurenceschopní v prostředí, kde klienti vykazují rostoucí poptávku po používání strojového překladu.
Neexistuje však žádný systém strojového překladu s výstupem, který by mohl být kvalifikován jako rovnocenný s výstupem překladu pořízeného člověkem, a proto konečná kvalita výstupu překladu stále závisí na překladatelích a na jejich kompetenci v posteditaci.
S ohledem na rychlost, jakou se systémy strojového překladu mění, je nepraktické vytvářet pro tyto systémy zastřešující mezinárodní normu, která by mohla potlačovat inovace nebo být ignorována odvětvím vývoje překladatelské technologie.
Ustanovení tohoto dokumentu jsou proto omezena na tu část procesu, který začíná předáním výstupu strojového překladu a začátkem procesu prováděného člověkem, který se označuje jako posteditace.
Tlumočnické služby – Směrnice pro komunitní tlumočení
Tato mezinárodní norma byla vypracována jako reakce na celosvětovou potřebu přizpůsobit se jazykové, kulturní a etnické rozmanitosti lidí, kteří komunikují prostřednictvím mluvených a znakových jazyků. V každé zemi světa existují skupiny lidí, kteří bez ohledu na to, zda žijí v zemi své státní příslušnosti, nebo v zemi svého narození, nehovoří jazykem většiny. Tyto jazykové menšiny získávají přístup ke službám prostřednictvím komunitních tlumočníků, označovaných také jako tlumočníci ve veřejných službách (pro další bližší údaje viz příloha A). Komunitní tlumočení je pro příslušníky jazykových menšin, kteří chtějí uplatnit své právo na komunikaci a přístup ke službám, zásadní. Komunitní tlumočení staví mluvčího z jazykové menšiny, který usiluje o přístup ke službě v dané komunitě, na stejnou úroveň jako rodilého mluvčího v jazyce společenství. Rostoucí kulturní a etnická rozmanitost přidává specifické podněty k požadavku na poskytování služeb těm, kteří nesdílejí jazyk (jazyky) společenství. Jak ve městě, tak na venkově mluvčí užívající jazyk společenství i jazykové menšině komunikují efektivně, poskytují služby a získávají přístup ke službám prostřednictvím komunitních tlumočníků.
Vzhledem k rozmanitosti našeho světa jsou setkání, při nichž účastníci nesdílejí společný jazyk, čím dál častější. Komunitní tlumočení je prostředkem, jímž mohou poskytovatelé služeb zajistit, aby byl stejný přístup ke kvalitě služeb nabízen všem jazykovým komunitám bez ohledu na jejich kulturu nebo jazyk.
Komunitní tlumočení se etablovalo jako profesionální druh tlumočení. Existují různé kodexy a standardy (normy) pro specifická prostředí (např. tlumočení při poskytování zdravotní péče), v současné době však pro komunitní tlumočníky, kteří jsou povoláváni k tlumočnickým úkonům v mnoha různých situacích v rámci komunity, neexistují žádná všeobecně schválená pravidla ani standardy (normy).
Je důležité zdůraznit, že tlumočení se liší od překladu, neboť se převážně věnuje mluvené nebo znakové komunikaci, a ne psané komunikaci. Ke komunitnímu tlumočení dochází v celé řadě odlišných prostředí a nemá se zaměňovat s jinými druhy tlumočení.
Tato mezinárodní norma stanovuje kritéria a doporučení pro komunitní tlumočení v průběhu mluvené a znakové komunikace umožňující přístup ke službám těm lidem, kteří mají omezenou znalost jazyka, který se v těchto službách používá. Ke komunitnímu tlumočení dochází v celé řadě soukromých a veřejných prostředí; komunitní tlumočení podporuje rovný přístup ke komunitním a/nebo veřejným službám.
Tato mezinárodní norma se týká komunitního tlumočení jako profese, nikoliv jako neformální činnosti, jako je tlumočení mezi přáteli, členy rodiny, dětmi nebo jinými osobami, které nemají způsobilosti a kvalifikace specifikované v této mezinárodní normě nebo které nedodržují příslušný etický kodex.
Tato mezinárodní norma je návodem. Stanovuje a poskytuje základní zásady a postupy, které jsou nezbytné pro zajištění kvalitních služeb komunitního tlumočení pro všechny jazykové komunity, pro koncové uživatele, jakož i pro žadatele a poskytovatele služeb. Kromě toho poskytuje obecné směrnice, které jsou společné pro všechny formy komunitního tlumočení. Tato mezinárodní norma je použitelná v prostředích, kde mluvčí v jazyce nepoužívaném společenstvím potřebují komunikovat a získat přístup ke službám. Tato prostředí se liší a mohou k nim mimo jiné patřit:
veřejné instituce (školy, univerzity, komunitní centra atd.);
humanitní a sociální služby (orgány pro uprchlíky, svépomocná centra atd.);
zdravotnická zařízení (nemocnice, zařízení sociálních služeb atd.);
obchod a průmysl (reality, pojišťovnictví atd.);
nábožensky založené organizace (obřady, slavnosti atd.);
nouzové situace (přírodní pohromy, epidemie atd.).
Překladatelské služby – Požadavky na překladatelské služby
Tato mezinárodní norma stanovuje požadavky týkající se všech aspektů procesu překládání, které přímo ovlivňují kvalitu a poskytování překladatelských služeb. Norma obsahuje ustanovení týkající se poskytovatelů překladatelských služeb (TSP) s ohledem na management hlavních procesů, minimální požadavky na kvalifikaci, dostupnost a management zdrojů a také na další opatření nezbytná pro poskytování kvalitních překladatelských služeb.
Tato mezinárodní norma stanovuje směrnice umožňující překladatelům a jejich spolupracovníkům zaznamenávat, udržovat a rychle a snadno vyhledávat terminologické informace související s překladatelskou činností.
Překladatelé měli vždy potřebu zaznamenávat terminologické informace pro pozdější využití. Překladatelé zabývající se odbornými texty mají zvýšenou potřebu zaznamenávat a vyhledávat terminologické informace, protože jim to šetří čas a umožňuje pracovat mnohem efektivněji. Zkušenost ukazuje, že terminografie usnadňuje překladatelskou práci tím, že dává překladatelům možnost
– zaznamenávat a systematizovat terminologii,
– používat v průběhu času terminologii jednotným způsobem a
– pracovat efektivněji s více jazyky.
Systematickým zaznamenáváním terminologických informací mohou překladatelé pozvednout úroveň své činnosti, zlepšit kvalitu textu a zvýšit produktivitu. Uspořádaný soubor terminologických informací umožňuje překladatelům sledovat vývoj jejich odborných znalostí a znovu je využívat a usnadňuje spolupráci mezi jednotlivci nebo překladatelskými týmy.
Kvalitu překladu lze měřit částečně z hlediska lingvistických prvků, jako je styl a gramatika, a částečně z hlediska přesnosti použití příslušné terminologie. Směrnice v této mezinárodní normě poskytují nezbytné základy pro řízení jakosti terminologických informací v překladech. Tyto směrnice mohou být rovněž přizpůsobeny tak, aby byly základem pro spravování textů ze zdrojového jazyka, paralelních textů, překladů a jiných informací (např. bibliografií, odkazů a citací) v cílovém jazyce.
Tuto mezinárodní normu lze použít jak pro práci jednotlivých překladatelských subjektů, tak pro týmovou práci nebo práci překladatelských sekcí. Jsou v ní rovněž stanoveny směrnice, které jsou nezbytné pro výměnu terminologických dat.
